Nejvyšší soud se ve svém nedávném usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018, zabýval problematikou porušení péče řádného hospodáře v případě, kdy jednatel společnosti dostatečně nedohlížel na jednání druhého z jednatelů a spoluodpovídá tak za škodu, která by jinak nevznikla.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud řešil otázku odpovědnosti za škodu způsobenou zpronevěřením finančních prostředků ve společnosti s ručením omezeným. Jeden z jednatelů pro vlastní potřebu dlouhodobě čerpal finanční prostředky, které patřily společnosti. Druhý jednatel sice po tomto zjištění podal na svého kolegu trestní oznámení, avšak z pohledu jeho spoluodpovědnosti za způsobenou škodu bylo toto dle názoru Nejvyššího soudu bez právního významu.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí posvětil závěry soudů nižších stupňů, které shledali porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře ze strany „pasivního“ jednatele v tom, že řízení společnosti zcela přenechal druhému z jednatelů a tím, že nenastavil žádné kontrolní mechanismy a neprováděl žádnou kontrolu toho, jak je společnost spravována a řízena, umožnil druhému jednateli zpronevěřit prostředky společnosti.
Nejvyšší soud v rozhodnutí konstatuje, že „Jestliže jednatel svoji funkci zastává toliko formálně, tj. ve skutečnosti funkci nevykonává a plnění povinností statutárního orgánu bez dalšího přenechává druhému jednateli, popř. zaměstnancům společnosti, a ani nekontroluje, jak je společnost řízena a jak jsou její záležitosti spravovány, nelze zpravidla než uzavřít, že nejedná s péčí řádného hospodáře.“
Dalším důležitým závěrem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je, že skutečnost, že účetní závěrky společnosti byly schváleny valnou hromadou (jediným společníkem), nemá žádný význam pro posouzení, zda „pasivní“ z jednatelů v daném případě porušil své povinnosti při výkonu funkce a zda odpovídá za škodu tím způsobenou.
Text usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 844/2018.